Drazí fanoušci,

co tak napsat, aby to bylo nové, svěží, neotřelé, aby Vás to zaujalo a dočetli to až do konce, aby to jste měli pocit, že nic takového tady ještě předtím nebylo, něco o čem byste napsali rodině, o čem byste si povídali v kavárně, co byste poslali textovkou partnerovi, telegramem prarodičům, o čem byste diskutovali na kozlíku v brněnské MHD? Nevím!

Co ovšem vím je, že se snad ještě v tomto kalendářním roce dočkáte nové hry, v níž by se měly projevit některé změny, a po mnoha a mnoha letech i uvedení další reprízy prvotiny Durch die Liebe na prknech nového jihlavského DiODu.

Tolik plány do Silvestra.

Děkujeme za dosavadní přízeň, poslouchejte mámu a Pokoj 42. Oba to s Vámi myslí dobře.

2 roky

 Drazí čtenáři, dovolte mi krátkou vzpomínku.

Jihlava. Listopad 2007. Chodil jsem do oktávy na gymplu. Skončil festival dokumentárních filmů, kde jsme s Vojtou a Martinem pracovali. Ty týdny byla posraná zima. Pomáhali jsme se strháváním všemožné dekorace ze skel DKO. Výška 4 metry nad zemí, v ruce líh a nekonečná práce. Až půjdete okolo, podívejte se na ta okna. Každou chvilku jsme byli v Salottu. Měl jsem rozečtenou Hugovu „hitovku“ Bug Jargal. V hodině psychologie jsme probírali Gestalt. Dodnes s Pavlem přesně nevíme, jak to ten Köhler myslel. S Nikoliv jsme měli astronautskej koncert na Festusu 5 ve Falešný Morálce. Bylo to zároveň bohužel naše poslední klubový vystoupení. Lenka byla ještě jenom spolužačka. Poslouchal jsem Kraftwerk. Nevěděl jsem, že existuje Pavel Holländer. A založili jsme divadlo.

 Jakým směrem se to všechno bude dál vyvíjet, jsme neměli ani tušení.

JID, Kopeček, Kopeček, Náchod, Olivový den, JID, Brno, Jihlava, Přibyslav, Dvorek u Přibyslavi, MFDF, Brno

Byl to nádherně strávený čas.

Děkujeme za Vaši přízeň.

Za Ochotné Martin Švec.

Narozeninová oslava je na Pokoji 42. Jste zváni. Podává se rozhlasový seriál.

Od dnešního dne zahrňte do množiny Cokoliv i slovo internet...

Drazí čtenáři, pokud Vám z CD mechaniky začne téct nazelenalá šťáva rozdrcených oliv, nelekejte se. Je totiž imaginární.

Asi je to póza, mít svoje internetové stránky. Ale na druhou stranu, jestli byl někdy čas je vytvořit, tak nyní. Spoluhráče a kamarády mám roztroušené po celé republice a internet je často jediná příležitost, jak je kontaktovat. A věřte, že i když pokaždé rád slyším jejich Skypem zdeformovaný hlas nebo rozprávím s jejich povrchními kyber zástupci na Facebooku, je mi to málo. K tomu jsme přišli o zkušebnu. Chtěl bych, aby se tyhle stránky staly novou, imaginární, a zkoušet a vystupovat budeme přes webkamery a ... Ne. To ne, ale meetingpointem našich životních, nebo aspoň kulturních, cest by se stát mohly.

Dnes není sporu o tom, že divadlo nejde dělat bez diváků. Úspěch a porozumění stojí a padá na vztahu divák - herec, na vzájemném přenosu emocí. A já jsem hluboce přesvědčen o tom, že internet může tento vztah ještě zintenzivnit.

Divadlu zduř.

Martin Švec