Divadelní mystifikace

Představení Meandr revue jsme v Němčicích nad Hanou odehráli 6. května 2010.

Svého času jsme si mysleli, že čím víc divadelních přehlídek absolvujeme a čím víc erudovaných názorů divadelních porotců na naše představení vyslechneme, tím kvalitnější naše divadlo bude. S odstupem času konstatuji, že jsme vyslechli divadelních porotců více než mnoho, žel na kvalitě divadla se to nějak výrazně neprojevilo. Kriticky upozorňuji na to, že jen opravdu málo porotců je schopno rozebírané divadlo svými postřehy někam posunout. Analýza od „profesionálů“ nejednou sklouzla do porotcovy exhibice, kdy polovinu času mluvil o sobě a druhou polovinu ukazoval, kolik že to cizích divadelně teoretických slov zná. Ale právě festival Divadelní Máj v Němčicích nad Hanou je světlou výjimkou. Jeho porota totiž opravdu chtěla shlédnutým divadlům poskytnout zpětnou vazbu, rozbor byl velmi podrobný, důkladný, fundovaný a našem případě i velmi kritický.

Tento článek je tedy o době, kdy jsme se snažili zahrát na více regionálních přehlídkách, než jenom v Jihlavě. A věřte nebo ne, ale na jaře 2010 jsme objeli postupové přehlídky hned tři. JID (Meandr revue), brněnský Špíl- berg (Zoufalci to zNaí), a právě Divadelní Máj.

Přehlídka Divadelní Máj, mající pro diváka jistě vzrušující podtitul – festival vesnických a zemědělských souborů Jihomoravského kraje, nám sice do programu krásně zapadal, ale překážky se objevily jiné. Skutečnost, že nejsme z Jihomoravského kraje, z neznámých důvodů nikoho netrápila. Potíž ale byla v tom, že na festival vesnických souborů se mohou přihlásit soubory jenom a pouze z vesnice (rozuměj, z obcí do 5 000 obyvatel). Proto jsme byli nuceni přistoupit k oné divadelní mystifikaci. Formálně jsme za člena souboru přijali našeho louckého kamaráda a spolužáka Honzu Kratochvíla a prohlásili se za divadelní soubor z „jeho“ vesnice Luk nad Jihlavou (https://ochotni.webnode.cz/products/jan-kratochvil). Požadavky pro účast byly splněny a my s představením Meandr revue 6. května vyrazili do půvabné vísky Němčice nad Hanou.

Je to první festival, na který jsme necestovali společně, ale každý po vlastní ose. Martin z Jihlavy, já z Brna, Lenka z Olomouce a Pavel z Brna, ale později. Martin Sita sice v Kroměříži špatně přestoupil, ale naštěstí dorazil včas. Příště asi pojedeme někdo s ním.

Hráli jsem v místním kulturním domě, kde se nás hned ujal divadelní technik, velmi upovídaný pán, který (alespoň z vyprávění) řídil takřka celou obec, pamatoval několik ročníků Divadelního máje dozadu (velmi detailně) a nic pro něj nebyl problém. Vše co jsme zapomněli, byl schopen do 10 minut od sousedů sehnat. Všichni byli velmi přátelští a celý festival nesl v takovém úsměvném duchu.

Záštitu nad přehlídkou držel Miloslav Vlček (pro ty, kteří si již nepamatují, vyučený traktorista, který to v dresu ČSSD dotáhl na předsedu Poslanecké sněmovny) a jeho jméno bylo uvedeno na všech propagačních materiálech. Na tom by nebylo nic neobvyklého, spoustu přehlídek zaštiťují slavné osobnosti nebo politici. Náš zaštiťující však po finančním skandálu rezignoval na všechny funkce a 30. dubna 2010 se poslaneckého mandátu vzdal. Jinými slovy, zaštiťující, shlížející na nás ze všech plakátů, byl v den našeho hraní již zase jenom traktoristou.

Krátce potom, co dorazil i Martin, na nás čekala další lahůdka. Oficiální přivítání od starosty obce. Slečna co nás měla na starost, nás zavedla do starostových přijímacích prostor a následujících 10 minut jsme se nestačili divit. Nastoupily místní talentované děti. Chlapec nám zahrál na flétničku, dívenka zarecitovala, jiný chlapec zazpíval. Bylo to srandovní, děti se trochu styděly, a když zrovna nevystupovaly, tak se pošťuchovaly. Protože byl starosta zaneprázdněn, věnoval se nám místostarosta, který nás oficiálně přivítal, načež jsme si s ním popovídali o obci a jejích problémech a na závěr si slavnostně připili. Moc milé. Vážně. Za hlasu místního rozhlasu, který informoval o našem přestavení, jsme se poté vrátili zpět do kulturního domu. Dorazil i Pavel a v 19:30 mohlo vše začít.

Meandr revue je mimo jiné hra o totalitním represivním režimu. Představení jsme jeden čas začínali za účelem navození atmosféry takto. Já s Lenkou jsme se převlékli do uniforem a třeba minutu jsme před začátkem vlastního představení procházeli mezi diváky a křičeli na ně, vyhrožovali, že je seřežeme obuškem. V Němčicích ovšem před tímto začátkem proběhlo oficiální uvedení souboru, poděkovalo se sponzorům, byli jmenováni dva regionální politici, kteří ten večer do kulturního domu zavítali. Jeden z nich byl náhodou politik KSČM. A asi za 20 vteřin jsme už stáli s Lenkou v uniformách v hledišti a řvali na lidi. Tak snad zavzpomínal na staré časy. 

Hra samotná stála za houby. Narychlo vymyšlený konec, který měl nahradit předchozí špatný, byl opět špatný, hra se vlekla, energie se brzy vytratila. Po představení následoval asi hodinový rozbor (jehož se Pavel chytře vyhnul, protože zase odjel zpět do Brna). Uznávám, že kritika byla oprávněná. Nápad a téma se líbilo, provedení však nikoliv. Rozbor byl kritický, poučný a věcný.

Náš další program pokračoval v divadlení baru. Noc na jevišti kulturního domu. Ráno jsme přebrali upomínkové předměty, včetně květiny a vlakem vyrazili zpět, do našeho sídla, který se opět stala Jihlava.

Martin Švec