Okolo Hradce - II. část

 Tak jsem se dokopal k tomu, abych dokončil zpravodajství z divadelního Hradce, které bude výrazně postiženo tím, že se mi část zážitků přemazala karlovarským festivalem, ale aspoň se pokusím.
Po tom, co jsme kolem osmé vstali, rychle jsme vyklidili a opustili kolejní místnost (výborně ale málo jsem se vyspal – bez ironie), abychom stihli Lenčin vlak domů do Jihlavy. Následující zprávy tak zahrnují už pouze Situ a Švece. Prošli jsme si nádherný Hradec a jeho zapadlý uličky. Viděli jsme knihovnu, zpívající schody, Krajský úřad Královéhradeckého kraje, který sídlí v bývalém pivovaru, a ještě třeba zimní stadion. Krásný místo k životu. Někdy možná příliš klidný, ale krásný. Od půl jedenáctý se ale odehrával středobod našeho programu – hra Komplic od Friedricha Dürrenmata. Jali jsme se tedy koupit si lístky do Klicperova divadla, který je opravdu moc hezký a kombinuje starodávný vnějšek s moderně vyhlížejícím interiérem, velmi příjemným na oko. Chvíli jsem přetrpěl rozmluvu párečku sedícím za mnou, který se skládal z alfasamce a naivní žabičky – na zblití.
O hře se tady rozepisovat nehodlám. Na tu ať si zájemci zajdou do divadla Na Zábradlí (hra byla mimochodem Sukcesem měsíce Divadelních novin). Jen kratičce: hra o moci a korupci, v níž sem tam prosvítá humor, ale spíš je vážná a stojí za to nejen kvůli Igoru Chmelovi (Ivan z Karamazových)
Po představení jsme se krátce sešli se Švecovým spolužákem z Brna a pak už přímou cestou na vlak, který nám taktak neujel. Při přesedání jsme se ještě potkali se Zlámošem a byl to jeden z nejkratších a nejtrapnějších rozhovorů, který jsme myslím všichni tři kdy vedli (ale to už jen tak na okraj.)