Festivalové noviny, 13. 3. 2011

 Mahlér v Jihlavě (Ochotní pro cokoliv, Jihlava)

 Jako poslední soutěžní představení letošního festivalu JID 20-11 se nám představil soubor Ochotní pro cokoliv s jejich autorskou hrou Mahlér v Jihlavě. Ochotníci si na pódiu vystačili jen se dvěma židlemi a stojanem na noty.

Na úvod vešel na pódium dirigent jihlavského orchestru a začal s publikem jednat jako s hudebníky. Tento výborný nápad – zapojit více publikum – jsem velmi ocenila. Fórky, kterými nás dirigent zahltil, byly velmi vtipné a trefné. Na diváky byl velmi přísný a nechal je, aby byli pozadu nebo napřed maximálně o dva takty – víc nebral.

Při zkoušce nás upozornil na takzvané „jebovky“, což jsou místa, kde je skladba opravdu hodně náročná a složitá na zahrání, např. při pomlce. Dirigentovi se naše výkony, které byly doprovázeny pouštěnou hudbou, moc nelíbily, a tak nás upozornil, že příště nemáme v 8 lidech vypít za večer 187 piv tak, jako se to stalo včera. Do orchestru protlačil svého syna na místo prvního houslisty. Syn hrál ovšem na flétnu a ne zrovna moc dobře.

Děj se poté přesouvá do autobusu, ve kterém jede Mahler a nějaký Brňák. Spousta vtipů, avšak pro děj nic podstatného. Brněnský přízvuk a chování bylo ale výstižné a tak typické pro obyvatele tohoto města. Nejvíce diváky asi dostala hláška, která byla řečena spolucestujícímu, který v autobuse nebyl zastoupen žádným hercem: „Jsi mi u prdele, Peťo.“ Jak tedy vidíme, ve hře se objevovaly vulgarismy, ale jen na správném místě ve správný čas. Když Mahler přijel do

Jihlavy, byl hned okraden. Pak na něho na ulici natrefil náš dirigent se synem a pozvali ho k sobě domů, kde se dirigent hrozně opil. U dirigenta doma také probíhalo nacvičování s vlastním synem, který se ovšem více zajímal o hokej, co právě běžel v televizi. Po zapnutí TV se na pódiu objevuje hokejista a hraje. Po vypnutí televize sklesle odchází. Kvůli indisponovanosti jihlavského dirigenta musí Mahlér tedy koncert pořádaný druhý den oddirigovat sám.

Tato hra mě velmi zaujala a moc jsem se u ní bavila. Měla jasnou základní strukturu a zároveň i místo pro improvizaci, ve které jsou Ochotní pro cokoliv tak dobří. Nějaké malé nedostatky, které se objevily ve skloňování některých slov, bych prominula, protože: „4krát se upísknout v 15 letech při písni Skákal pes přes oves, to není žádná tragédie.“

Jediné, co na mě působilo trochu zvláštně, byl počet herců. Přišlo mi totiž, jako by postava průvodkyně v autobuse a např. matky, která se v jedné scéně objevila jen v ručníku, byla vytvořená až dodatečně, ale to může být jen můj špatný dojem.

Hru Mahlér v Jihlavě všem doporučuji, já se skvěle pobavila. Konec konců, tak je to se souborem Ochotní pro cokoliv vždycky. Vždyť jak říká sám dirigent: „Kvantita ne, kvalita ano!“

Kláruša

Jihlavské listy, 5.11.2010

Mahler si do Jihlavy přijel pro mahlér

Dvacet filmových světových premiér nabídl letošní festival dokumentů v Jihlavě. Spolek Ochotní pro cokoliv, který má kořeny v líhni divadelníků zdejšího gymnázia, tu ale uvedl i premiéru divadelní. Jeho kus „Mahlér v Jihlavě“ (o tom, jak by dopadla návštěva velikána Gustava Mahlera v současné společnosti) u publika poprávu zabodoval.

Nejen filmem byl živ „alternativní“ (povětšinou mladý) divák na právě skončeném čtrnáctém festivalu dokumentů. Hrálo se tu také divadlo. Letos se například náměstí proměnilo v hereckou šatnu, když lidé v chladu a po setmění sledovali převlékání herců, kteří jedněmi dveřmi vybíhali během představení ven z divadelního „Autobufu“, aby se už jako jiná postava vraceli dveřmi druhými.

Už tradičně se ale divadlo hrálo zejména ve stand'artním stanu za kinem Dukla. A právě tady se odbyla na svátek 28. října před plným hledištěm premiéra novinky nazvané velmi příznačně Mahlér v Jihlavě.

S kouskem se vytasil divadelní spolek Ochotní pro cokoliv, který vznikl v listopadu 2007 s cílem zúčastnit se jihlavského festivalu amatérského divadla JID 20-08. Tehdejší gymnazisté Martin Švec, Martin Sita a spol měli před maturitami na zdejším gymnáziu a před přijímačkami na vysokou. Spolek razil od počátku jasný trend: všechno od scénáře po hudbu a scénu sami vymyslíme a scénář nebudeme zapisovat... Když dostaneme nápad, jak scénu vylepšit, nejsme ničím spoutaní. Tím vzniká prostor pro okamžitou improvizaci – čím absurdnější, tím lepší.

Vymýšlení divadla se zapojením improvizace sice vede i v novém „mahlerovském“ kuse k situacím, kdy se např. hlavní protagonista na scéně několikrát odbourá (což ovšem v daném stylu divadla a v dané společnosti nebylo při premiéře vůbec na škodu). Na druhé straně ale právě díky tomu vzniká skvělá bezprostřednost představení.

Soubor pracuje podle vlastní proklamace postupným chronologickým vymýšlením víceméně navazujících úseků. Absurdně je však přitom např. držitelem ceny za nejlepší scénář na JID. Během své existence si pak zahrál na amatérské přehlídce Prima sezóna v Náchodě či na přibyslavském FŠE FESTu. Na brněnském festivale ŠPÍL-BERG byl oceněn za invenci v improvizačním představení Zoufalci to zNaí.

Tragikomicky vyznívající satirou „Mahlér v Jihlavě“ (oceňme hned na úvod dokonale výstižný vtipný název hry i fyzicky takřka dokonalou reinkarnaci samotného Mistra jen za pomoci paruky, vystrčené brady, vestičky a brýlí) tedy Ochotni pro cokoliv reagují na kulturní mumraj, který se děl v Jihlavě v letošním slavném roce 150. výroční Mahlerova narození. Připomeňme, že světový skladatel a dirigent, Vídeňák Gustav Mahler, se narodl u Humpolce a do 15 let žil právě v Jihlavě.

Divadelníci ve své hře nechávají na mahlerovské sympozium, koncert a křest knihy přijet mistrova fiktivního potomka, vídeňského intelektuála, aby na jeho setkání se současnou Jihlavou odhalili skutečnou kulturní tvář naší společnosti a města.

„Mahlér“ je dokonalý. Mahler už po cestě autobusem z Brna čelí dokonale zparodovanému vidláctví, po příjezdu do Jihlavy je okraden pouliční prodavačkou a napaden zběsilými hokejovými fandy. Připravený pětadvacetistránkový esej na téma svého slavného předka může vyhodit, neboť posléze zjišťuje, že sympozium pořádají kšeftaři, kteří jej pouze chtějí zneužít, vyzvednout sponzory a prodat kuchařku „Vaříme s Gustavem Mahlerem“.

Dirigent místní filharmonie se opije a nemůže dirigovat. Městu vládne povrchnost, hudební a obecně kulturní úroveň společnosti je tristní, kolem zní popové hitůvky typu Dlouhá noc a Jede jede mašinka. V tisku se píše „shit“ a ze zrušeného koncertu nakonec rezignovaného mistra vyhodí uklízečka.

Synonymum „Vídeň Vysočiny“, s nímž Mahler do Jihlavy Mahler vstupuje, tedy v závěru mění za „město hrůzy“. Vše dovrší brutální hokejová vložka hráče Moravy z derby Jihlava – Třebíč, jehož výsledek je nakonec to jediné, čím tu všichni přes veškerou přetvářku doopravdy žijí.

I když v některých konkrétních zkarikovaných odsudcích tvůrci trochu podléhají až příliš zobecňujícím klišé, která se ve společnosti někdy i cíleně vytvořila (a je otázkou, jak hluboce do kritizované problematiky skutečně vidí), vcelku je jejich Mahlér v Jihlavě velmi trefnou sondou do kultury současné společnosti.

Jejich novinka je spíše souborem gagů, mezi nimiž si divadelníci nedělají příliš starost s technickou formou řeči, nástupů či odchodů. To je ale nepodstatné. Sdělení je jinde, celek funguje, míra nadsázky je místy značná, ale vcelku přesná. Snad nejcennější je přitom fakt, že mladí Jihlaváci naprosto nebaští místním politikům, ani současným kulturním zlatokopům a byznysmanům vše, co je jim předkládáno. Vědí své, nejsou naivní, dokážou dešifrovat a velmi jednoduše pojmenovat, co se děje.

Právě taková společenská satira a kritika (navíc skrz naskrz zábavná) by měla být jednou z výsostných funkcí divadla. V situaci, kdy je závislé na finančních tocích veřejných peněz z kraje a na „dobré pověsti“ u města, se takové názorové polemiky, reflexe a zdravého zkoumání současného dění na Vysočině bohužel nedočkáme od divadla profesionálního. Proto zaplaťpánbu za to, že jsou tu ti, kdož jsou Ochotní pro cokoliv.

A glosa na závěr: je zajímavé, jak se divadelníci trefili i do jednoho z námětových trendů, které představil letošní festival dokumentárních filmů v Jihlavě. Filmem „Co by kdyby – Hitler vyhrál válku“ byl představen nový cyklus fiktivních dokumentů, který vyrobila Česká televize. Úvaha „Co by kdyby – Mahler dnes přijel do Jihlavy“ je vlastně dokonalým divadelním protipólem tohoto cyklu i aktuálního trendu zapojení fikce a reality show do žánru dokumentu.

Jiří Varhaník

Festivalové noviny, 20.3.2010

DS Ochotní pro cokoliv – Meandr revue

„Strašná bouře“ aneb jak „pršelo na jevišti

Známí milovníci improvizací a divadla Vosto5 se představili v pátečním odpoledni. V napjaté atmosféře, která rozhodně nepostrádala nádech očekávání, pak představili svoji novou hru Meandr revue.

Jak již název napovídá, „ochotníci“ se pustili do tématu vodáckého, kterému pak připadl prostor zejména v druhé polovině hry. Hlavním motivem představení tak byla zákázaná Hra, která dodala první poloivně vážný nádech. Ten se v průběhu představení vytrácel, aby se vždy po určité době znouv připomenul. Komediální rovina gradovala zejména při vodáckém tématu a připomínala charakteristický rukopis souboru.

Hlavní hrdina Zdeněk se do celé patálie zaplete právě díky Hře. Dopadení ho pak donutí k útěku z domova, kde se potkává s jistým ostříleným „průserářem“ (Jevgenij). Společný útěk je pak doplněn setkáním s pumpářkou, rádiovým telefonátem matky hlavního hrdiny, či společnou plavbou s kajakářem Tondou. Cílem je jediné – zahrát si Hru. Vše se nakonec šťastně podaří a kostka je vržena...

Za zmínku rozhodně stojí příjemné herecké výkony všech protagonistů. Martin Švec exceluje v roli policisty, ostatní však nezaostávají, a jejich projev je velmi dobrý. Hra se sice občas stává lehce monotónní, v konečném znění však převažují skvělé momenty (např. mořská bouře) nad momenty průměrnějšími. Ochotníkům se nedá upřít jedna velká ctnost – každý rok se snaží přijít s něčím novým. Témata rozhodně nesplývají, stejně jako finální podoba představení. Právě tento fakt činí z Ochotní pro cokoliv velmi kvalitní soubor mezi amatérskými divadly. Děkujeme a za rok opět překvapte!

JariN

Rozbor DS Ochotní pro cokoliv – Meandr revue

Rozličné pocity přinesl rozbor představení Meandr revue. Názor „z lidu“ pravil, že první polovina byla o diktatuře, a proto měla pevnější řád. Polovina druhá pak naabídla větší prostor pro improvizaci a gagovým situacím. To kopírovalo i životní osud hlavního hrdiny, který prožíval odloučení od režimu a pocit svobody.

Porota pak soubour mimo jiné vytkla přílišnou vláčnost děje. Padl dokonce i názor, že „ochotníkům“ by prospěla ruka zkušeného režiséra. Diskuzi rozpoutala i doba, ve které se příběh odehrával. Nemožnost volně cestovat (vliv komunistického režimu) ostře kontrastovala s útěkem hlavního hrdiny, který nezná hranic.

JariN

Ochotní hrají na Malé scéně

Soubor někdejších jihlavských gymnazistů "Ochotní pro cokoliv" bude hrát 1. května od 19 hodin na Malé scéně DKO Jihlava. Zreprízuje svoji v pořadí druhou hru Zoufalci to zNaí, kterou premiéroval na letošním jarním festivalu studentských divadel JID 20-09 v Jihlavě.

Aktuální hra Ochotných pro cokoliv rozehrává téma lásky, které soubor otevřel už loni hrou Durch die Liebe. "Posouváme ho ale trochu dál od sladkých slovíček a milostného tokání," avizuje člen souboru Martin Sita.

Vyžilá televizní hvězda se v příběhu touží dostat zpátky nahoru a bezejmenný loser chce konečně vybřednout ze stereotypu svých dnů. Oběma k tomu má pomoci žena... V inscenaci hrají studenti Lenka Jirků, Pavel Hřeben, Martin Švec a Martin Sita. Lenka Jirků byla v březnu na JID 20-09 ohodnocena Cenou za nejlepší ženský herecký výkon.

Jiří Varhaník

JID 20-09, Festivalové noviny, 22. 3. 2009

DS Ochotní pro cokoliv (Jihlava) – Zoufalci to zNaí

Takhle narváno nebylo ani na Ypsilonku, ani na Vostopětku. Je vidět, že bývalí jihlavští gymnazisté Martin Sita, Martin Švec, Lenka Jirků a Pavel Hřeben mají opravdu silný fanclub! A včichni vypadali včera před představením opravdu natěšeně.

Já osobně mám ráda jednoduché scény a málo kulis, tudíž mě Ochotní potěšili. Na pódiu stály dvě židličky, tři lampičky a promítal se krátký filmeček na velkém projektoru. Čtveřice stejně jako loni začala krátkou impovizací před oponou. Tentokrát společně hráli golf (pomocí pomlázky, kartáče a deštníku). Martin Švec prohlásil: „Já jsem předurčený ke hraní golfu... Holky mi vždycky říkaly: Vodpal!“.

Dostali jsem se k hlavnímu příběhu. Pavlovo obyčejné ráno: písničkaJust a perfect day, čištění zubů a kalhoty oblečené přes hlavu. Pak si zapne televizi a my jsme svědky filmečku na projektoru – vsktutu mistrná záležitost. Bylo to zákulisí D Show, moderátor Martin Švec (D.) byl obletován sexy dívkami v plavkách a připravoval se na natáčení. Publikum doslova čumělo, když se na projektoru objevil Efko z Pio Squad. Pavel začal sledovat D Show, která ho dohnala k tomu aby si objednal krásnou dívku Naí. D Show však přestala být tolik úspěšná, takže D. dostal padáka a musel si hledat novou práci. Dostalo mě, když si D. na konkurzu vybral místo reklamy na whisky reklamu na vložky.

Hra byla plná dobrých nápadů, ale je jasné, že improvizace je pro amatérské herce složitou záležitostí. Musím říct, že loňská hra Ochotných mě oslovila víc. Lenka Jirků samozřejmě byla jako dívka Naí velice krásná a Martin Sita zase vtipně ztvárnil detektiva (exekutora). Publikum se smálo, hra nebyla zbytečně dlouhá a měla světlá i tmavá místa. I když mi přšlo, že sem tam opravdu nevěděli, co zrovna říct, improvizaci fandím, takže jen tak dál! U improvizace totiž záleží na konkrétním din, náladě a situaci a věřím, že tohle představení může být s každým opakováním lepší a lepší.

ReniK

Náchodská Prima sezóna 2008, festivalový časopis Primáček, 5. 5. 2008

Jihlavské listy, 15. 4. 2008

 „Divadelní trojboj“ dnes Na Kopečku

Tradice mimořádně kvalitního divadla kontinuálně pokračuje na Gymnáziu Jihlava. Navíc se rozšiřuje o nové divadelní žánry a kvalitní autorské počiny. Mnohé z toho nejlepšího, co současná gymnaziální produkce nabízí bude k vdění dnes večer v Divadle Na Kopečku.
(…)
Z okruhu Gymnázia Jihlava vzešla také inscenace Durch die Liebe, která bude dnes večer rovněž k vidění. Čtveřice studentů (soubor Ochotní pro cokoliv) v ní vlastním jazykem a bez servítků reaguje na současnost a baví tak nejen publikum, ale i sebe sama. Z atmosféry kousku je to znát a právě bezprostřednost a schopnost improvizace (úvodní forbína oplývá momenty, kdy divák příjemně trne, aby se nestal středem zájmu), jsou tu silnými prvky. Jen je třeba hodně zapracovat na jevištním projevu, aby se sice neztratila přirozenost, ale aby se také polovina dobrých point nerozplynula ve vzduchu dřív, než dorazí do páté řady (inscenace má z JID doporučení do Náchoda).
(...)
Jiří Varhaník

JID 20-08, Festivalové noviny, 29. 3. 2008